Musím začít malou odbočkou…

Chodila jsem už do školy, do první třídy, a měli jsme taneční vystoupení pro rodiče a příbuzné. V jeden moment jsme měli udělat kolečko a vyměnit si místo s naším sousedem nebo sousedkou. Já jsem to nějak spletla, vrátila jsem se na své původní místo, a tím pádem jsem popletla i chlapečka, který měl zaujmout mé místo. Paní učitelka mi to pak po vystoupení náležitě vytkla a když se chystalo další vystoupení, už mě do programu nevybrali…

Vzpomněla jsem si na ten zážitek, když jsem se loni před Vánocemi byla podívat na vánočním programu v mé rodné vesnici v Kozlovicích. Místní školačky tam tančily v převlečení za čertice na vánočním jarmarku. Bylo to takové hezoučké, milé, prostě školačky a čertovský taneček. Hned po tanci si je odvedla paní učitelka a vzhledem k tomu, že jsem stála náhodou vedle nich, vyslechla jsem si, jak se opřela do jedné dívenky, která tam udělala nějaké chyby, nebo prostě netančila podle představ paní učitelky. Ani slovo pochvaly nebo ocenění za to, co udělala dobře…

A do třetice – jedna moje studentka mi popsala svou vlastní příhodu z dětství a doložila ji fotkou – malé holčičky oblečené jako sněhové vločky, bílé sukýnky, bílé punčocháčky, ruce opřené v bok, asi zrovna tančily. Pět z nich se kouká jednotně doleva, jen jedna bílá vločka kouká na opačnou stranu. Komentář paní učitelky si jistě domyslíte sami…

Pak ty malé holčičky vyrostou….a na lekce mi přijdou krásné slečny a paní, které mají obrovskou chuť tančit, ale veliký strach se projevit. Schovávají se do zadních řad, skoro nalepené na zdi, bojí se udělat chybu, protože – co kdyby to někdo viděl? Poznáváte se….? Pokud ne, tak je to skvělé 🙂

A proto neustále přemýšlím, jak flamenco učit a co vám chci vlastně předat, protože i u mne se to vyvíjí. Dříve jsem se zaměřovala na techniku a na dril, kontrolovala hlavně kroky – protože to samé jsem požadovala od sebe. Byla jsem zaměřená hlavně na výkon a myslela jsem si, že čím složitější choreografii se naučím, čím tam budou rychlejší dupy a náročnější otočky, tím hezčí ten tanec bude a tím více mne diváci ocení.

To už mě naštěstí přešlo 🙂

Zvládala jsem sice těžší prvky, ale vůbec jsem neměla pocit, že u tance vypadám lépe. Na videa, která jsem si nahrávala na trénincích a na vystoupeních, jsem se nemohla ani dívat, nelíbila jsem se sama sobě. Jak je to možné??? Když tolik trénuju??? Teprve postupně mi došlo, že to pravé flamenco není o krocích, ale o mně. Že když odkrokuju náročné variace, ale nedám do toho vůbec nic ze sebe, ze své duše, tak pochopitelně na diváka nepřenesu žádné emoce, a celý tanec tak nějak vyšumí…

A když jsem to pochopila u sebe, pochopila jsem také, co chci předat vám, mým studentkám, a co je můj hlavní úkol jako vaše lektorka. Kroky stále kontroluju, stále driluju, stále opravuju  Flamenco je velmi rytmické, velmi přesné, každý pohyb musí mít význam, takže bez toho to nejde. Ale snažím se vás také „probouzet“, abyste se nebály projevit, udělat při tanci výrazný pohyb nebo gesto, abyste si tanec užily, abyste neřešily, co si o vás kdo pomyslí (stejně jsou to jen vaše domněnky a stejně to pak vypovídá o tom člověku a ne o vás), motivuji vás k improvizaci. Vím, že vám občas dost nabourávám váš osobní „pocit bezpečí“ a že některá cvičení pro vás nemusí být příjemná. Pokud chcete lekce flamenca, kde se schováte za choreografii někoho jiného, kde dobře odtančíte, co vás někdo jiný naučil, i to je samozřejmě možné a můžeme se na tom osobně domluvit, ale troufám si říct, že moje cena jako lektorky je právě v tom, že chci po studentkách více než jen ty kroky… Flamenco pro vás nemusí být jen tanec a relax, můžete se díky němu i měnit a osobně růst. Záleží jen na vás, co do toho dáte a jak moc se odvážíte otevřít.

Těším se na vás 🙂

PS: za svou taneční filosofii částečně vděčím setkání se španělským psychoterapeutem a tanečníkem Carlosem Sepúlvedou, který flamenco používá jako nástroj pro sebevyjádření a vede skvělé kurzy improvizace, na kterých jsem v sobě objevila i po těch letech tancování úplně nové dimenze 🙂 Carlosovy semináře mě velmi inspirovaly k tomu, abych improvizaci zavedla i do svých lekcí, protože naučit se nějaký tanec ve smyslu odkrokovat choreografii, to je jedna věc, ale opravdu tančit, to je něco jiného, a musí se na tom pracovat jinak… Pro někoho to možná může být ze začátku obtížné, ale stojí za to jít do toho a aspoň to zkusit!